Homeopatie v pojetí indické Sankaranovy školy je klasická konstituční homeopatie, kdy je předepsán jeden lék v jedné dávce. Byl-li správně vybrán, pocítí pacient zlepšení na všech úrovních. Odlišná oproti klasické metodě je práce homeopata, a to, jakým způsobem se k léku dobere. Na léky není nahlíženo izolovaně, ale jsou brány v potaz širší souvislosti, zejména příslušnost daného léku k určité biologické říši (rostlinná, živočišná, minerální). To výrazně zpřesňuje výběr léku a umožňuje předepsat i takové léky, které jsou zatím málo známé, a ke kterým se nedá dojít pomocí počítače nebo knih (repertorií) – a pokud by pacient právě takový lék potřeboval, měl doposud většinou smůlu.

Německá verze:

Eigentlich handelt es sich um die klassische Form der Homöopathie, wie sie durch Hahnemann eingeführt wurde. Es wird also ein Medikament in einer Dosis verabreicht. Falls das Medikament passt, erfährt der Patient eine tiefe Besserung auf allen Ebenen.

Der Unterscheid besteht darin, wie der Homöopath zu dem Medikament gelangt. Es wird eine spezielle Anamnesetechnik verwendet, die Medikamente werden dann ausgewählt auf Grund ihrer Zugehörigkeit zu den einzelnen Naturreichen (Planze, Tier, Mineral). Das erlaubt eine Präzisierung der Verschreibung. Es können so auch weniger bekannte Mittel gut verschrieben werden.